18.9.2013

Dneska jsem ve škole překypovala nervama. Ráno jsem měla jen jednu cigaretu a po cestě do školy se mi rozbil zapalovač - myslela jsem si, že se minimálně zblázním (naštěstí jsem jeden během čtvrté vyučovací ještě objevila, takže jsem si šla o přestávce hned na jedno). Včera večer jsem toho moc nenaspala, ale tak to u mne prostě bývá, když nejím. "Co to zase kurva děláš?!" ptala jsem se sama sebe, když jsem si zapalovala již několikátou cigaretu po sobě, abych potlačila hlad. "Proč si prostě nevezměš něco k jídlu? ..Jo aha, ty totiž víš, že se zase přejíš," "ospravedlňovala" jsem se. Když jsem dokouřila, schoulila jsem se na posteli do klubíčka. "Ty tlustá krávo! Konečně! Konečně ses nenachala ovládnout tím podělaným jídlem! Už jsem si myslela, že jsi nadobro ztratila svou pevnou vůli," ozval se mi, pro mne dlouhou dobu cizí, ale přesto velice známí, hlas. "Drž hubu," okřikla jsem JI. "S tebou jsem skončila nadobro, abys věděla. Už nikdy nebudu anorektička! Tohle je jenom očista. Dost jsem přibrala a necítím se ve svém těle dobře. Chci ho pročistit od všech těch sraček.." Nebo ne? Na to jsem myslet nechtěla a radši jsem začala počítat do sta, než se mi podařilo konečně usnout. 

Holky kdybych vážila například 50 kilo, rozhodně bych se do nějaké "očistné hladovky" nepouštěla, ale bohužel takové štěstí nemám. V období anorexie jsem se dostala až na 35 kilo, no a když jsem se potom z toho všeho dostala, udržovala jsem si, doktorami pro mne určenou nejnižší možnou váhu, 45 kilo (i když jsem asi ještě něco málo povyrostla, takže se to možná trochu změnilo). Párkrát jsem selhala a zhubla na 40 kilo, ale potom jsem těch 5 zase nabrala. Po smrti mého nejlepšího přítele jsem za půl roku přibrala... no, strašně moc. Nádech, výdech... 20 kilo. Je to nechutné, ale je to tak. Srovnala jsem se s tím, že to tak asi "mělo být" a jsem odhodlaná opět zhubnout. Chtěla bych zdravě, ale už nemůžu vydržet komentáře tipu "A kdy už jako zase zhubneš? Jseš krásná, ale tlustá. Mohla bys dělat modeling nebo tak něco, kdybys zhubla." Jseš krásná, ale tlustá - to vás (nebo alespoň mě) sejme. Pitomí ideály krásy!

SN: káva s trochou mléka bez cukru

SV: nic

OB: káva s trochou mléka bez cukru

SV: nic

VE: nic

Jinak dneska jsem poprvé zkoušela nějaký trik na bmx-ku.:D Už půl roku sním o tom, že si ho koupím, ale jelikož si ho první obstaral bratr, zkusila jsem to na tom jeho. Je poněkud těžší (16kilo), ale i tak se mi nakonec povedlo jet chvíli na zadním kole a skočit "bunny hop". Pro některé to bylo docela překvapení, když jsem oznámila, že si chci pořídit bmx-ko. To víte, jsem tipická holka - šatičky, květinky, balerínky, boty na klínku (podpatky moc nepreferuju:D), francouzký styl... Ale žádná namyšlená barbína rozhodně nejsem, takže co:) No a co se těch mích prvních pokusů týče... řeknu vám, žádná prdel!:D Člověk se u toho zadýchá jak kdyby cvičil s T. Shaunem insanity. No fakt!:D Ale už se těším, až si na něm znovu zajezdím:)

Mějte se krásně a užívejte pátku, pac a pusu, pac a pusu vaše super drbna Blondýna:))



Nějak mi dochází síly..

Když jsem po škole procházela v Lidlu mezi regálama sladkostí, měla jsem v puse najednou kupu slin. "Co si mám asi tak vzít?" uvažovala jsem. Sáhla jsem po čokoládě, dívala se na ni plná rozpaků a potom ji zase vrátila zpátky. Z lidlu jsem si odnesla akorát colu light a balíček žvýkaček. "Co to kruci bylo?" přemýšlela jsem po cestě domů a zapálila si. "No co by, jenom ses rozhodla pročistit si tělo od všech těch sraček, které jsi do sebe cpala několik měsíců," uklidnila jsem se. "Pár dní očisty ti jenom prospěje."Neměla jsem v plánu držet hladovku, ale myslím si, že je to vlastně docela správné, když do sebe cpu samé sladké, smažené a další podobné "chuťovky" (nebo ne?). 

Holky je mi docela mizerně. "Kdybys tolik nepřibrala, mohla bys dělat modeling," rýpl si do mne včera bratr.      V krku jsem měla jeden velký knedlík a k pláči mi taky daleko nescházelo. Jo, poděla jsem to. Nechci zhubnout pomocí hladovky, ale málá očista je určitě na místě. Každý den jsem se přecpávala, nebo měla záchvatové přejídání. Svou bolest zajídám spousty, spousty jídla a to rozhodně dobře není. Chtěla bych vám být inspirací za zdravým životním stylem, ale cítím, že jsem to právě teď já, kdo od vás potřebuje pomoci. Nechci vás zatěžovat svými kecy, ale potřebuju se někomu vyzpovídat. Nemusíte mě pochopit, stačí mi, když mi jen budete naslouchat (dá se přes několik napsaných řádků naslouchat?). Chci být zase spokojená sama se sebou a nechci se pořád plácat v poruchách příjmu potravy, které se pro mne staly bludným kruhem - anorexie, ortorexie, bulimie a teď i to záchvatové přejídání. Upřímně už mě to vůbec nebaví a leze mi to všechno tak akorát krkem. Několik měsíců před jeho smrtí (je těžké to i jen napsat) jsem byla ohledně jídla naprosto v pohodě, ale pak, když mi odešel, jsem ten smutek v sobě začala zajídat.. jídlo se pro mne stalo jakousi útěchou.

K tomu všemu už tři týdny hrozně kašlu. Minulý víkend jsem měla hrozné záchvaty kašle a bolelo mě na plicích. Občas vykašlu i pár hlenů. No, snad mě ten kašel zase přejde.. Taky jsem si všimla, že se mi na ruce objevilo znaménko (nebo nějaká skvrna), které se pořád zvětšuje. Na kožním jsem zatím nebyla - třeba je to jen blbé znaménko, tak nač plašit? Ale možná tam si nakonec přeci jen zajdu.

Takže asi tak. Co se týká prvního dne hladovění, zvládla jsem to docela úspěšně (teda pokud se to tak dá říct). 

SN: šálek čaje se lžičkou medu

SV: nic

OB: káva s trochou mléka bez cukru

SV: nic

VE: nic

Rozhodně to není jídelníček k inspiraci. Pro ana nejsem, tohle je akorát očista. Nepotřebuju vážit zase 35 kilo, budu spokojená s 50 kily, se kterými jsem se cítila naprosto báječně. Jako kostra potažená kůží jsem se nelíbila ani sama sobě. Jen abyste to věděly.. Omlouvám se, že teď nejsem dostatečnou insprací tak jako dřív, ale když najdu nějakou oporu, věřím, že to zvládnu. S láskou a omluvou vaše Blondýna.